Po odmlce :o)

To jsem celá já :o))) Vždycky se do něčeho vrhnu po hlavě, a pak mám problém s vytrvalostí... Jediné, u čeho mi vytrvalost nedělá problém, je jídlo :o))))
Ani nevím, kde navázat. Za tu dobu se toho poměrně dost stalo... Martínek začal chodit (přesně na Danovo narozeniny 17.6. - že by dárek???), narostlo mu spoustu nových zubů, ostřihala jsem ho mašinkou a spoustu dalších všedních maličkostí... Kubík taky zaznamenává pokroky - zejména v odmlouvání, tak už se těším, až mi ho ve školce "převychovají" :o)))) Ale abych ho jenom nehanila, tak musím říct, že se naučil která ruka a noha jsou pravá a levá, krásně plave jen v rukávkách a nešílí při každém cáknutí a konečně začal jíst palačinky - to mi dost pomáhá ve chvílích, kdy Dan není doma a já prostě vařit nechci :o)
Další změna nastala u Martínka - už týden jen vyřvává a "prudí" - doufám, že je to zubama, jinak jsem zralá pro "Chocholouška".... Každý ráno doufám, že už je konec, že se z toho vyspal... A každý ráno přichází zklamání :o/ Že by snad zítra???? No uvidíme, jdu spát a budu doufat....

Tak máme dobraná ATB

a začínáme zase žít :o) Jen počasí si řeklo, že nám to trochu znepříjemní, takže po dobu, co jsme nemohli ven, bylo krásně, teplo a slunečno... Nemusím snad ani psát, že teď neustále prší, je zima a slunce v nedohlednu :o( Ale otrávit se nedáme, neboť zítra jedeme do Telče (kde má být ještě horší počasí než v Plzni) na sraz s "emiminem". Moc se těším, i když tam nebudeme všechny (chjo, choroby.....).V hlavě už si probírám co vzít, co nevzít a začíná se mi podivně svírat žaludek, aby to všechno klaplo. Těším se opravdu moc!!!
Jinak u nás se nic zvláštího neděje, tak snad jen jedna Kubova hláška:
"Ach jo, jsem chudák... Už nemůžu..." (Při zpáteční cestě ze ZOO :o) ).

Mám pocit....

....že tenhle blog bude jen o tom, kdy a co jsme měli za nemoc :-/ Ano, opět a rovnou oba dva....Rýma, kašel, horečky. Takže ani nemám co psát... Válíme se doma, já se cpu a utěšuju se tím, že musím obalit nervy, kluci jsou chvilku hodní (když mají teplotu), jindy pod vlivem Nurofenu piští :o((( Těšila jsem se na jaro, ale neměla jsem v plánu dívat se na něj z okna :o(((( Chjo!

Bez Babičky ani ránu :o)

Kuba s Babičkou :o)

Pepa, Fanouš, Karel a Babička :o)

Včera jsme s klukama opět navštívili Dinopark. Kuba to tam miluje a já vlastně taky. Nejvíc na tom parku miluju to, že se tam dá běhat po trávě, můžu tam na zem vypustit i Martínka bez toho, abych hlídala, jestli se náhodou neválí v.... Jak se slušně řekne psí ho.no? Takže asi tak. Je tam jen jeden nebezpečnej úsek a to krámek se suvenýrama... Bohužel je hned u vchodu (východu), takže jsem pokaždý v pasti a dost často si nosíme domů novýho a novýho Saura :o))) Vžycky Kubíkovi říkám, co je to za dinosaura (Tyranosaurus-Rex, Alosaurus, Stegosaurus, Triceratops....) a on se ročiluje a říká: Maminko, nežíkej jim tak, já šem na to ještě mavinkej. Pojmenoval si je podle svého - první byl Pepa, pak Fanouš, pak Karel a náš nejnověší dinosaurus (Brachiosaurus) dostal jméno Babička :o)))) Není to ideální jméno???? :o)))

Láska nebeská :o)

Dětská puberta

Dětská puberta prý propuká u dětí kolem 3. roku. Tak ano, myslím, že i na Kubíka došlo. Teda, to jsou někdy hlášky, že ač bych se smát něměla (vzhledem k tomu, že se snažím vychovat z něj milého, slušného chlapečka), tak to prostě nejde a já se směju a směju. Tuhle mi říká, že chce kakat a čůrat. Donesu nočník, jelikož být na záchodě sám je věc nemyslitelná - takže buď tam sedíme všichni, vč. kocoura nebo rezignuju a donesu ten nočník.... Sedne si, vyčůrá se, vstane a prohlásí: Kecam, nechci kakat.... Nebo ho jen poprosím, zda by mi nepodal Martínkovo botičky.... A opověď? Podej si to sama, já čumim na pohádky.... Otevře Kindr vejce... A vypadne z něj: Jéžiš, to je nějaká blbost.... To vše říká tou svou "poločeštinou", takže to zní opravdu směšně :o) Co nadělám. Jen opakuje to, co vypadává ze mě. Někdy si říkám, že by mohlo být ještě hůř, zpytuju svědomí a vnitřně si slibuju, že už konečně začnu mluvit slušně :o)))

Jaro, kde jsi???

Tak už máme zase sníh... Já tedy nevim, ale myslim, že letos už to stačilo. Kuba už ani nechce bobovat. To chápu, když poslední 3 měsíce nedělal nic jinýho :o( Chceme jaro, sluníčko, teplíčko a hurá na zahrádku!!!!!
Takže "JARO", kde jsi?????
Nejhorší je, že se nemoce střídají pořád dokola a venku se dá být jen chvilku. Takže se převážně nudíme doma. 17.3. odneseme přihlášku do školky a BĚDA, jestli se tam Kubík nedostane!!!! :o)

"Turbožízeň", "Turborád".....

Můj bratranec má syna Péťu. Péťovi je 6 let a právě prochází "turboobdobím". Všechno, čeho je hodně, je TURBO :o) No a Kubík, ač o turbu nemá ani tucha, prochází tímhle obdobím taky.
Co to znamená? V tom lepším případě mi říká, jak mě má "rád - ale TURBO!!!!", v horším případě má "TURBOŽÍZEŇ" - to znamená, že se před spaním musí nutně napít a dřív než jdu spát já (cca kolem 23. hodiny) a dám ho vyčůrat, tak zjistím, že postel je "TURBOMOKRÁ" :o((( No co, turbo je holt turbo a nezbývá, než čekat, až se to přežene :o))))
A jaký období má Martínek???? Mrtínek má období pádů... Už se umí postavit na nohy a rád by někam šel, jenže to je zatím nad jeho síly. Takže se každou chvíli ozve dutá rána a řev... Tohle období je fakt nic moc, zlatý TURBO :o)

Ha, tak 6. nemoc to byla!

Jak je z nadpisu tohoto článku zřejmý, Martínek prodělal tzv. šestou nemoc. Aspoň tedy myslím, protože podle obrázků na netu má být dítě osypaný vyrážkou... Martínek něco takového měl. Včera večer a dnes ráno - nic výrazného, rozhodně ne tolik, jako jsem viděla na net-fotkách, ale něco jako vyrážku měl. Na druhou stranu zdroje říkají, že tahle vyrážka může zmizet i po několika hodinách... Že by náš případ? No doufám, protože pokud dítě jednou tuto chorobu prodělá, je už proti ní imunní. Každopádně díky mým zábalům a vůbec celkové snahze Martínka zchladit, je ten náš mrňous pěkně nachlazenej... No co, taková horečka člověka vyděsí :o)
A abych to tu trochu od těch nemocí odlehčila, tak musím trochu zajásat nad přicházejícím jarem. Škoda jen, že jsem měla tu čest jaro pocítit jen při věšení prádla na balokóně :o) Zítra už možná na chvilku vyrazíme ven, tak doufám, že si ještě to jaro "očuchám", protože má zase přijít ochlazení. Tahle zima je fakt nekonečná...
Taky musím napsat, jak závidím všem matkám, které mají svoje starší ratolesti ve školce. Kuba je s námi doma a hrozně se nudí - přeloženo do řeči totálně zdeptaný a mírně histerický matky - šíleně zlobí :o) Nedivím se, je to ještě smraďoch malej, ale někdy mám pocit, že zkouší, co vydržím (samozřejmě, když vychladnu, tak vím, že takhle rafinovanej ve třech letech asi není...). Ale je to teda něco. Pozítří se jdeme podívat do školky na "Den otevřených dvěří" a za cca 14 dní se pokusím Kubíka do školky zapsat. Teda... Zapsat ho zapíšu určitě, jen pak budu doufat, že se zadaří a Kuba v září pěkně nastoupí... Nedoufám ani tak kvůli sobě, jako kvůli Kubovi, kterej po školce touží (zatím) :o)
A to je asi tak všechno, co mám dnes na srdci (možná by toho bylo i víc, ale kafe na stole chladne a já mám ještě asi tak 20 minut, než se kluci probudí po odpoledním spánku).

Nemoce - musí to být???

Tak a už je to tu zase.... Teplota :o( To fakt nemám ráda. Tentokrát je to Martínek. Poprvé za 9 měsíců má víc, než 39 st.C, takže trochu plaším a doufám v šestou nemoc (pro ty, co neví o co jde: jedná se o třídenní horečky s následným osypáním vyrážkou - to by mělo být vše). Minulý týden byl Kubík na očkování, takže pokud jsem čekala u jednoho z těch dvou teplotu, byl to právě Kuba. Hm, to všechno ještě může přijít, ale doufám, že ne.
Ale abych nebyla takový pesimista, musím říct, že Martin to zvládá celkem dobře. TeĎ momentálně si tu hraje s nějakou bláznivou hračkou od McDonalda a já doufám, že se zabaví ještě chvilku.
Každopádně zítra skočíme k doktorce, tak uvidíme :o)

Tak už došlo i na mě :o)

Ani nevím, jak začít.... Několik blogů navštěvuju a vždycky jsem měla pocit, že je to něco složitého, něco nad mé síly... No možná je, ale účet jsem si založit zvládla, tak uvidíme. Je to divná doba.... Kde jsou ty časy, kdy jsme doma neměli ani pevnou telefonní linku :o) Ne, že by mi to nějak chybělo, jen mi přijde čím dál tím těžší udržet krok s technickým vývojem. Ale to bude asi tím, že už jsem 3 roky na mateřské a další 2 roky mě ještě čekají. Uvidíme, ale pokusím se :o)

No a abych se mohla poplácat po rameni, jakože pašák, vložím ještě dnešní fotku mých ratolestí a celá pyšná si půjdu lehnout :o)